Z poškozování přírody se dělá veřejný zájem

Z poškozování přírody se dělá veřejný zájem

Závěrečná zpráva nabízí pro obrat k legalizaci také velké zastřešující vysvětlení. V kapitole o legitimitě trampingu spojuje jeho kulturní hodnotu s hmotnými projevy, tedy i s tábory a tábořišti. Z toho odvozuje veřejný zájem na jejich uchování a dalším rozvoji. V návrhové části pak tento argument přenáší do rozhodování, která místa přijmout a legalizovat. Argument začíná na stranách 6–7, do návrhu postupu vstupuje na straně 21. ⁵

Právě tady se odehrává podstatný posun. Z obecné kulturní hodnoty se stává obhajoba konkrétního provozu v chráněném území. Jenže uznat tramping za součást kultury ještě neznamená uznat veřejný zájem na každém ohni, stavbě nebo zásahu do převisu. Kulturní tradice sama neospravedlňuje škodlivé jednání. Úřad musí vysvětlit, proč má být určité místo využíváno právě tímto způsobem a proč se tím smí zasáhnout do hodnot, pro které bylo území chráněno.

Zákon o ochraně přírody dovoluje rekreační využití CHKO za podmínky, že nepoškozuje její přírodní hodnoty. Pokud má úřad povolit výjimku podle § 43, musí prokázat některý ze zákonných důvodů. Chce-li se opřít o převahu jiného veřejného zájmu, musí jej konkrétně vymezit a vysvětlit jeho převahu nad ochranou přírody. Dalšími zákonnými cestami jsou zájem ochrany přírody nebo zjištění, že činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany. Ani jednu z těchto podmínek nenahradí obecná pochvala trampingu. Nejvyšší správní soud výslovně odděluje prokázání zákonného důvodu od následného uvážení úřadu. ⁷⁹

Zpráva sama počítá s dalším povolováním; není hromadnou výjimkou ani hotovým povolením táboření. Problém spočívá v tom, jak předem připravuje jeho odůvodnění. U Mamuťáku se už zachování kempu bere jako zamýšlený výsledek, zatímco podrobné místní biologické podklady chybějí. Úřad nejprve přijímá příběh o žádoucím pokračování provozu a teprve potom má ověřovat, zda mu příroda vůbec dovolí pokračovat. ^{5, 7}