Osmnáct let od varování. Odpovědnost zůstává.

Osmnáct let od varování. Odpovědnost zůstává.

V srpnu 2026 přichází reportáž o zamýšlené legalizaci Mamuťáku a Bororu. Jde o zprávu o záměru, nikoli o doklad, že už existuje účinné povolení. AOPK dříve uvedla také to, že u Mamuťáku nezamýšlí vyhrazení bez časového omezení. Ani dočasný režim však neodstraňuje potřebu přesvědčivých podkladů a skutečného dohledu. ^{8, 24}

Když tento vývoj čteme od začátku, postupně se mění povaha problému. Nejprve stát dostává varování před škodami. Později vysvětluje, proč je obtížné nebo neefektivní zasahovat. Potom vzniká odborná a mediální obhajoba dosavadního postupu, vrací se ředitel a s okruhem uživatelů se jedná o zachování vybraných míst. Veřejná povinnost stále častěji ustupuje potřebě obhájit, jak se věci dělaly dosud.

Na Mamuťáku má tento vývoj zvlášť konkrétní podobu. Stát vykoupil cenný les, AOPK v něm hájí bezzásahový režim a současně tu chystá povolené táboření s ohněm. Odpověď musí být přesvědčivá pro každého, kdo do CHKO přijde, bez ohledu na to, zda patří k zavedeným uživatelům kempu. CHKO není klubovna. A ochrana přírody nemůže stát na důvěře, že lidé spjatí s úřadem budou mít všechno pod kontrolou, když jeho vlastní dokumenty popisují opak.